Aleš Brichta: „Já se nikdy nepovažoval za zpěváka, jen za zpívajícího kytaristu“

Jméno Aleše Brichty má své pevné místo na naší rockové hudební scéně. Stál u zrodu skupiny Arakain, kterou však po neshodách opustil v roce 2002. Tehdy se rozhodl sestavit novou skupinu ABBand, se kterou dodnes vystupuje. Co nyní dělá zpěvák, který se proslavil hity jako Barák na vodstřel a Dívka s perlami ve vlasech? A jaké vlastně byly jeho počátky v hudební branži? Odpovědi naleznete v tomto rozhovoru...

 

 

Jak jste se dostal k hudbě?

Poslechem :-) Ale vážně. Přijde mi logické, že s hudbou přijde do styku každý a v okamžiku, kdy začne trochu hrát na nějaký hudební nástroj, má tendenci se sdružovat v nějaké partě – tedy kapele – a začít hrát společně. Tak tomu bylo i u mě na základní škole.

Co vás vedlo ke studiu na škole s ekonomickým zaměřením? A kdy jste se rozhodl pro pěveckou dráhu?

Já jsem začal studovat slaboproudou průmyslovku v blahé iluzi, že si budu stavět sám zesilovače a podobně, protože sehnat u nás něco v době totality bylo prostě téměř nemožné. Přišlo kruté vystřízlivění z hromady teorie a minima praxe, takže jsem byl v podstatě vyhozen a vystudoval jsem pak hotelovou školu. Po maturitě jsem chtěl jít studovat psychologii na filozofickou fakultu, jenže prý bylo moc psychologů, tak ten obor na dva roky zavřeli. Jelikož oba rodiče pracovali v zahraničním obchodě, začal jsem studovat tento obor na Vysoké škole ekonomické, protože mi to přišlo jako smysluplné vzdělání do budoucna.

Který okamžik ve vaší pěvecké kariéře byl zlomový?

Já se nikdy nepovažoval za zpěváka, jen za zpívajícího kytaristu líného cvičit, což mě nakonec dokopalo k samostatnému zpívání. Ty zlomy byly asi tři – vznik Arakainu, projekt Zemětřesení a moje první sólové album.

Jak těžké bylo razit rockovou hudbu v tehdejším Československu?

Nevím, jestli já jsem ten pravý, který by měl celou situaci nastiňovat a rozebírat. Bylo to těžké, protože téměř každému muzikantovi stál za zadkem nějaký kontrolor či estébák, aby posuzoval, co je vhodné a co nikoliv. Jak jste nehráli častušky, dechovku nebo angažovanou popinu, byl problém. O všemožných přehrávkových komisích a schvalovacích procedurách, aby člověk vůbec mohl vystoupit před lidmi, ani nemluvě.

Jak nyní vycházíte se členy Arakainu? A nepřemýšlel jste třeba o návratu?

Nic moc. Ega některých lidí se prostě nemění a s tím jaksi nic nenadělám. O návratu jsem rozhodně nepřemýšlel a upřímně řečeno je mi naprosto jedno, co teď Arakain dělá nebo nedělá. Spíš mě to neustálé spojování se starou dobou obtěžuje.

Jak vzpomínáte na muzikál Jesus Christ Superstar?

Nechápu, proč se o Jesus Christ Superstar stále mluví jako o muzikálu. Je to a vždycky byla „rocková opera“. Asi pozůstatek z doby zahájení jeho uvádění, kdy ho po úspěchu „Bídníků“ prezentovali chybně jako muzikál. S dnešní tuzemskou muzikálovou produkcí opravdu nemá nic společného! Vzpomínám v dobrém na úžasnou partu interpretů, kteří do toho šli opravdu srdcem, trochu horší už to bylo s některými lidmi například z produkce. Každopádně to byla zajímavá zkušenost a výborné představení.

A co říkáte na nynější muzikálovou tvorbu?

Nemohu hodnotit, protože jí neznám, a po pravdě řečeno, podle toho, co jsem slyšel za různé ukázky, ani znát raději nechci.

Jak hodnotíte minulý rok? A dával jste si nějaké novoroční předsevzetí?

Oproti tomu, co nás zřejmě čeká, byl asi zlatej. My jsme si s ABBandem rozhodně stěžovat nemohli. Mé novoroční předsevzetí je už léta stejné – Nedávat si žádná novoroční předsevzetí!

Co říkáte na stahování hudby a pirátské kopie?

Vydavatelská lobby si za to může sama. Respektive za rozsah, jakého to nabylo. Tuzemské ceny nosičů už byly, a v podstatě stále jsou, opravdu nemravné. Bohužel to poškozuje nejvíc samotné muzikanty, ale je to prostě realita, se kterou se budeme muset smířit. Tenhle fenomén prostě způsobuje, že za pokud možno nejlacinější peníz natočená nahrávka se v podstatě stává jen propagačním letáčkem na koncert. Zvlášť při přístupu médií k tuzemské hudbě a jejich vymývání mozků národa blátem místo muziky.

Vaší poslední deskou s ABBandem je Nech si to projít hlavou. Jak byste ji přiblížil našim čtenářům?

Hardrocková muzika a pokračování našeho dvojalba Divadlo snů. Přijde mi hloupé plácat tady nějaké rozumy. Ať si jí každý po poslechu posoudí sám.

A nechystáte nějaký hudební dáreček pro své fanoušky na tento rok?

Mimo spousty koncertů, které si mohou všichni spolu s dalšími informacemi najít na našich webových stránkách (www.brichta.cz), chystáme vydání dalšího řadového alba na jaro tohoto roku a pak na DVD živý záznam koncertu k mým padesátinám, který by měl vyjít na podzim.

Působíte jako kapitán fotbalového mužstva 1. RFC SPARK PRAHA. Věnujete se kromě fotbalu i jinému sportu?

Já jsem pasivní sportovní fanoušek obecně, ale aktivně se věnuji jenom tomu fotbalu. Na víc bych ani neměl čas.

A co jinak děláte ve volném čase?

Chce se mi odpovědět otázkou „Co je to ten volný čas?“ Moc ho nemám, jelikož mimo muziky nebo toho fotbalu spoluprovozuji ještě Bum Bar v Praze. Jinak v rámci relaxace se, pokud to jde, snažím válet v posteli a podívat se na dobrý film nebo si přečíst dobrou knížku. Jednou za týden si k nám do baru chodíme i zaházet amatérsky šipky.

Kde nejraději trávíte dovolenou?

Vychází mi to na volných čtrnáct dní jednou ročně a už po několikáté jsem je trávil v zimní pauze v teple, konkrétně v Karibiku.

Jakou vlastnost na sobě nemáte rád?

Lenost a z ní pramenící nespolehlivost se včas dokopat k nějakým pracím, které si předem rozvrhnu. Pak to většinou řeším ne pět minut před, ale až pět minut po dvanácté.

Čím byste chtěl nejraději být, kdybyste se nestal zpěvákem? Fotbalistou, ekonomem, politikem nebo spisovatelem? A proč?

Čím bych chtěl být a čím bych reálně být mohl jsou dvě rozdílné věci. Zřejmě ekonomem, ale možná bych měl i nějaké spisovatelské tendence, kdybych se přinutil poctivě napsat určitý počet slov za den :-) Na fotbalistu bych neměl dost talentu a na politika dost silný žaludek.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů Vám i ABBandu.

Autor: Bc. Marta Štefková